Vlada

Mnohým návštěvníkům Rope Spiritu utkvělo v paměti neotřelé a intenzivní vystoupení v podání ruské dvojice Vlady a Falca. Měla jsem tu čest strávit s nimi několik večerů a dozvěděla jsem se mnoho zajímavostí z jejich života. Je pravda, že s Vlady přístupem v některých věcech nesouhlasím, ale respektuji její pojetí vázání a myslím, že právě tato rozdílnost v přístupech k vázání dělá shibari svět tak pestrým. Po Rope Spiritu se vyrojilo mnoho otázek, proto vám přináším tento rozhovor, doufám, že některé z odpovědí budou i odpověďmi přímo na vaše dotazy:)
 
Fotografie pocházejí z galerie Rope Spiritu a soukromého archivu.
 
Milá Vlado, čeští fanoušci vázání mohli vidět na Rope Spiritu tvou show. Byla to skvělá podívaná a mnoho lidí se mně na tebe ptalo, kladli mi otázky a byli zvědaví, co se za tou show skrývá, tak jsem tě chtěla požádat o krátký rozhovor. Mohla bys mi říct, jak jsi s vázáním začala?

Bylo to vlastně velmi spontánní. Narazila jsem na nějaké obrázky a představovala jsem si, že bych je mohla napodobit, pak jsem to začala zkoušet na skutečných lidech okolo mně. Samozřejmě tedy na těch, kteří si to přáli. Nejintenzivnější období mého vázání začalo, když jsem potkala Falca. Vázala jsem ho téměř denně a stali se z nás dlouhodobí vázací partneři.

Kde jsi se učila vázat? Máš nějaké vázající "idoly"?

Jsem tak trochu samouk. Hrozně málo lidí okolo se věnuje vázání mužů. A vázat muže stejným způsobem jako vázat ženu podle mně nejde. Pak jsem se začala učit vázat věci podle Osady Steva, jehož práce mi přijde nejzajímavější. Je mnoho talentovaných riggerů, jejichž práce s provazem se mi líbí, ale nejsem si jistá, že bych o některém z nich mohla říci, že je mým idolem.

Co přesně tě na vázání nejvíc zajímá? A vážeš jen Falca, nebo i jiné lidi? A chodíš občas na nějaké workshopy i jako student, nebo se věnuješ výhradně výuce?

No, řekla bych, že vázání mě tak pohltilo, protože jsem deviant a vanilkový sex mě nezajímá (smích). Časem se bondáž stala podstatnou součástí mého života. Nejvíc mě na vázání baví polohy a úvazy v širokém spektru lidských možností. Úplně nejvíc ty nejbolestivější. Baví mě vázat pro focení, pro domácí hrátky, vystoupení i pro pouliční a outdoorové vázání. Skutečně hodně mě baví svázat nahého Falca někde za Moskvou, v noci, a ujíždět mu autem, případně ho stavět do jiných, ale neméně adrenalinových situací. Příležitostně vážu i jiné lidi, ale vzhledem ke své heterosexualitě preferuji muže a úplně nejraději vážu své partnery. Vlastně by mi bohatě stačilo vázat jen s Falcem. Jako organizátor Moscow Knotu chodím na spoustu workshopů jako student a v Japonsku jsem absolvovala privátní hodiny přímo s Osadou Stevem, ale troufám si říct, že mám docela osobitý styl vázání a nelíbí se mi kopírovat styly ostatních riggerů.

Vím, že v současné době jsi známá výhradně jako riggerka, ale máš nějaké zkušenosti i z druhé strany provazu? Necháváš se někdy vázat? A myslíš, že by rigger měl vyzkoušet i roli modela, aby dokázal lépe chápat pocity svých vázaných partnerů?

Při vázání mě nejvíce zajímá ta aktivní role vázajícího. Rozhodně bych riggerovi, který by mně zkusil vázat, nezáviděla- určitě bych nepřestala rozdávat rady, jak to má dělat a určitě bych ho neustále poučovala. Stejně tak ani já bych se do vázání riggera nehrnula, myslím, že by se v provazech prostě nedokázal úplně uvolnit.
Každý jsme jiný a proto ani pocity při vázání nemohou být stejné. Takže abys jako rigger porozuměla svému partnerovi, musíš s ním být naladěná na stejnou vlnu, nezáleží jestli máš stejné zkušenosti s provazy jako on. Podstatná je empatie- sdílení pocitů s protějškem v průběhu scénky. To je také důvodem, proč preferuji stálé vázací partnery.

Organizuješ velký shibari festival Moscow Knot, kde je během tří dnů k vidění přes dvacet vystoupení a šest workshopů s riggery z celého světa. Řekni mi něco o organizaci takhle rozsáhlé akce- jak dlouho trvá naplánovat něco takového?

Začínám plánovat s půlročním předstihem. Je to velmi kreativní práce a moc mě baví. Vzhledem k tomu, že mnoho riggerů plánuje opravdu hodně dopředu, musím se jim ozvat včas. Úplně nejtěžší je odmítat šikovné a talentované riggery, když se mi naplní kapacita, a pak také hledat adekvátní náhradu, když některý z potvrzených performerů nakonec nemůže dorazit.

Jak je to v Rusku se zákony, je povoleno organizovat takové večírky, nebo se tím vystavuješ nějakému riziku? jak Ruské zákony nahlížejí na BDSM?

Soukromé a konsensuální BDSM není v Rusku zakázáno.

A pokud se bavíme o veřejných večírcích se show? Konkrétně shibari, je to vnímáno spíš jako erotika, nebo jako umělecký projev?

Já například Moscow Knot nepovažuji za veřejnou událost, ale soukromou. Ale ano, je to posazené spíše jako umění. Ovšem existují vyloženě veřejné BDSM události, například Torquemadův BDSM Fishing, ale nejhorší, co se může stát je, že událost policie přeruší a lidi pošle domů. Aby se stalo něco závažnějšího, někdo by se v tom musel hodně šťourat, ale je to velmi nepravděpodobné, protože v téhle oblasti nejde o peníze.

Jsi velmi otevřená a netajíš se tím, co děláš, tvoje fotky jsou k nalezení napříč internetem. Odhaduji, že tví přátelé vědí, čemu se ve volném čase věnuješ, ale co třeba tvoje rodina? A jsou lidi ve tvém okolí tolerantní, nebo jsi se někdy dostala do kvůli shibari do potíží?

Ano, i moje rodina to ví, kromě dětí pochopitelně. Nic netajím, na druhou stranu ani nikde nic neinzeruji, věnuji se vázání tak, jak mně to baví a naplňuje. Samozřejmě jsem se dostala do situace, kde jsem musela vysvětlovat pohnutky, které mě k vázání vedou, ale řekla bych, že tím samým si musel projít každý člověk, ať už model nebo rigger, který se rozhodl vzdát se anonymity.
Bylo ale pár výstupů s policií, první se odehrál v Paříži, kousek od Notre Dame. Fotili jsme nějakou pouliční nahou bondáž poblíž policejní stanice a příslušníkům se to moc nelíbilo. Další aférka se odehrála v Berlíně, kde jsme dělali závěs pod mostem. Někdo zavolal policii s tím, že se chystám spáchat vraždu, a dorazily tri plně vyzbrojená auta policejní zásahovky. Byli pěkně naštvaní, protože přijeli opravdu v plné polní, dorazili strašně rychle a byl to jen planý poplach. Naštěstí jen zkontrolovali naše pasy a nechali nás jít s poučením, že než se příště pustíme do podobné performance, máme to policii nahlásit předem.

V shibari kruzích se vám přezdívá „bondážoví teroristi“, právě kvůli vaší zálibě ve vázání a focení na veřejnosti. Říkáš, že jste se dvakrát dostali do křížku s policií v zahraničí, ale pozoruji, že doma v Rusku se věnujete taky pěkně obtížným a riskantním věcem- například Falca přivážeš na kříž a necháš ho viset v přírodě několik hodin, svázaného ho necháš běžet za tvým autem, nedávno jsem viděla pár fotek, kde měl za úkol svázaný, nahý a s očima zavázanýma najít tvoje auto v okruhu pěti set metrů. Co tě na těchto kratochvílích baví nejvíc?

Nejčastěji tyhle věci, jako je vázání a focení u památek a v cetrech měst, děláme v zahraničí. Věřím, že v Evropě jsou lidé otevřenější a také tolerantnější. Co na tom mám nejradši? Nejvíc mě baví stupňování věcí do extrému a také adrenalin z hrozícího nebezpečí.

Pamatuješ si, jaké to bylo poprvé, dělat něco takhle náročného mimo stěny vlastního bytu?

Poprvé to bylo už pěkně dávno, když jsme jeli autem podél berlínské zdi. Všimla jsem si, že jedna postava na graffiti vypadala úplně jako Falco a vyhrkla jsem- tady si chci zavázat. Tak jsme si tam zavázali a od té doby vymýšlíme pokaždé něco nového. A pak jsem na dovolené ve Francii začala posílat svázaného Falca proběhnout.

Stalo se vám, že Falca někdo našel dřív, než jsi se stihla vrátit a rozvázat ho?

Ne, ještě se nestalo, že by ho někdo objevil, poté co jsem ho svázaného někde nechala. Ale několikrát se stalo, že pár (ne)šťastlivců ho zahlédlo, jak běží za mým autem. Jednou ho dokonce jedno auto chvíli sledovalo, ale po chvíli odbočilo.

Máš nějaké vtipné zážitky, které se těchto hrátek na veřejnosti týkají?

Jednou Falco běžel svázaný a nahý za autem a musel jít z jednoho tmavého místa do dalšího tmavého místa přes osvětlenou část silnice. Zrovna tudy šel chlapík, který si loupal slunečnicová semínka, a když Falca uviděl, ztuhnul na několik okamžiků s pusou dokořán, plnou těch semínek, ani se nehnul, semínka padala všude. Jindy se stalo, že Falco měl zpozdění. Čekala jsem docela dlouho, ale pak jsem otočila auto a jela mu naproti. Potkala jsem dav lidí a ptala jsem se, co se stalo. „Běhá tady nahatá holka s nožem zapíchnutým v břiše,“ řekli mi. Byla jsem vyděšená k smrti a ptala jsem se, kde ta holka je. „Utekla pryč!“. „A to utekla s tím nožem zapíchnutým v břiše?“ chtěla jsem vědět, a dostalo se mi odpovědi, že ano, že utekla i s tím nožem v břiše. Vrátila jsem se tedy na místo, kde jsme se měli s Falcem setkat. Ten se přiřítil, bez nože i bez holky.

Co by měl člověk vědět, než začne uvažovat o vázání na veřejných místech?

Určitě je dobré znát místní zákony. Nezapomeňte u sebe mít doklady. Taky bych si vytipovala, kdy je na tom konkrétním místě klid a kde jsou kamery (smích). Ne každý má také pochopení pro podobné hrátky, proto se snažte vyvarovat toho, aby vás viděli náhodní kolemjdoucí.

Když se tě zájemci o vázání ptají, kde a jak se nejlépe naučí vázat, jaké rady jim dáváš?

Máš vášeň a líbí se ti to- prostě vezmi provaz a začni vázat! Pokud se nechystáš vázat na vystoupení, krásné uzly pro tebe nemají žádnou hodnotu. Můžeš zkusit najít nějaké nápady na internetu, vybrat si ty, které tebe a tvého partnera zaujmou a zkusit je uvázat. A určitě přemýšlej nad tím, co děláš, bezpečnost musí být na prvním místě. Taky bych jim řekla, ať určitě naslouchají přáním a připomínkám partnerů.

Ještě jednou se vraťme k Rusku. Je to obrovská země, jaká je vaše shibari komunita? Osobně vím jen o Moscow Knot a Rope Fest v Petrohradě, ale jsou v Rusku i další shibari festivaly nebo večírky? A je například v Moskvě nějaké dojo nebo klub, kam mohou zájemci přijít a učit se vázat

Mimo těch, které zmiňuješ, nejsou v Rusku žádné další výhradně shibari festivaly, ale existují BDSM události (například Fishing, New Years Ball a další). Kromě toho se ve větších městech pořádají srazy vázajících lidí, ale většinou jsou skutečně komorní. Jediné oficiální dojo je Predel club, kde se pořádají pravidelné BDSM srazy a kde je prostor i na privátní výuku vázání. Kapacita je malá, zhruba čtyřicet lidí, a atmosféra přátelská.

Díky moc Vlado, a doufám, že vás s Falcem budeme moci v Čechách brzy vidět!

Potešení je na mé straně. Moc rádi se v budoucnu na Rope Spirit vrátíme!