Klára Vaníčková, redaktorka magazínu Chudý student, se na mě obrátila s otázkou, jestli bych si s ní nechtěla popovídat o vázání. Souhlasila jsem a po dlouhé době mě mile překvapily příjemné a chytře kladené otázky. Odkaz na originální rozhovor je zde chudystudent.cz/k-hlubokemu-prozitku-partneru-staci-kus-provazu-rika-ceska-riggerka-edna/, sem kopíruji text v celém znění.

 

„K HLUBOKÉMU PROŽITKU PARTNERŮ STAČÍ KUS PROVAZU,“ ŘÍKÁ ČESKÁ RIGGERKA EDNA

„K hlubokému prožitku partnerů stačí kus provazu,“ říká česká riggerka Edna

O JAPONSKÉ BONDÁŽI

Netradiční rozhovor je věnován shibari, japonské bondáži, již se několik let zabývá i česká riggerka přezdívající si Edna.

PRVNÍ NEZDARY MĚ NEODRADILY

Kdy jste se setkala poprvé s japonskou bondáží?

S japonskou bondáží jsem se poprvé setkala na přelomu let 2011 a 2012. Můj první workshop, který jsem absolvovala, byl zaměřený spíš na základní a obecné věci, ale ten následující už byl takovým úvodem do japonské bondáže. Moje začátky byly trochu kostrbaté, ale tím si asi musejí projít všichni, a naštěstí mě první nezdary neodradily.

Jaká je filozofie shibari? Co představuje pro vás?

Můj osobní názor je, že shibari nemá filozofii, a jestli někdo tvrdí, že má, tak to trochu přehání a zveličuje. Samozřejmě, existuje soubor prvků, které jsou pro shibari typické, ale ani jeden bych nenazvala filozofickým. Při vázání v duchu japonské bondáže jde o to, že jeden partner cítí touhu nechat se ovládnout a odevzdat se, případně touží po prožití bolesti, a druhý partner svůj protějšek rád ovládá, líbí se mu pocit moci a nadvlády, případně rád působí bolest. Japonská bondáž hodně pracuje s emocemi, s intimitou, se studem, ale i s respektem, důvěrou a láskou. Vázání jako takové není pouhou cestou k něčemu, ale i cílem. Samotný průběh vázání, které může trvat minuty, ale i celé hodiny, se v průběhu jedné session může posunout od něžného a mazlivého vázání k poněkud drsnějšímu a nekompromisnějšímu vázání, a pak klidně zase zpátky k tomu mazlivějšímu, a často k hlubokému prožitku obou partnerů stačí jediný kus provazu. Nicméně to jsem odbočila – filozofii bych v shibari nehledala. Pro mě osobně se jedná o velmi intimní aktivitu, ve které se snoubí moje potřeba ovládat partnerku s krásou ženského těla, kterou provaz dokáže v mých očích ještě znásobit.

Kde jste se bondáži naučila?

První kroky jsem absolvovala na workshopech pod taktovkou Soptíka, pak jsem začala chodit na workshopy zahraničních lektorů, ať už v Praze, nebo v Brně, v současné době si rozšiřuju obzory především na cestách po světě.

Navštívila jste Japonsko?

Zatím ne, ale v plánu to samozřejmě mám. Aby taková cesta pro mě měla smysl, je potřeba naplánovat si delší volno v práci a nějaký studijní program v Tokyu, což bude poměrně náročné nejen časově, ale především ekonomicky. Sponzora jsem zatím nenašla, ale neztrácím naději.

„K hlubokému prožitku partnerů stačí kus provazu,“ říká česká riggerka Edna

VÁZÁNÍ JE V KAŽDÉM PŘÍPADĚ VELMI INTIMNÍ

Je u shibari důležitá fyzička?

Fyzická kondice je u shibari samozřejmě důležitá. Rigger, tedy ten svazující partner, musí logicky disponovat nějakou tou silou, a model, tedy svazovaný partner, by měl být fit. Nezáleží ani tak na váze a konstituci jako na celkovém zdravotním stavu.

Jak vlastně probíhá? Má shibari nějaká pravidla?

Stejně jako u otázky o filozofii shibari musím odpovědět, že ne, shibari nemá žádná pravidla. Samozřejmě, je potřeba dodržovat bezpečnost, to znamená, že logicky nebudu vázat provaz člověku kolem krku a pak jej za ten provaz věšet, jako rigger jsem také zodpovědná za to, že vážu jen ty typy vázání, o kterých vím, jaká přinášejí rizika, a taky jako rigger zodpovídám za to, že jsem se dopředu ujistila o zdravotním stavu partnera, a že udělám všechno pro to, aby bylo vázání co nejbezpečnější. Obecným znakem shibari je užití provazu z přírodního materiálu, ale ani zde bych si nedovolila tvrdit, že se jedná o neporušitelné pravidlo.

Jak to probíhá? No, dva lidi se domluví, že spolu chtějí vázat, popovídají si o tom, co chtějí, aby jim společné vázání přineslo, a pak se sejdou a vážou. Při vystoupeních je možné vypozorovat jistou „etiketu“ vázání, ale ne vždy to musí vypadat tak, že modelka sedí a poklidně čeká, až k ní rigger dorazí a začne ji svazovat, případně svlékat nebo trápit. Mě osobně baví tuhle rutinu měnit.

Pro mnohé je bondáž velmi intimní záležitostí, vy s ní vystupujete i na veřejnosti. Co vás k tomu vedlo?

No, já původně vůbec nechtěla vázat mimo zdi vlastní ložnice, nicméně kamarád Benn Murhaaya, který je mimochodem velmi talentovaný fetish fotograf, mě kdysi popíchl, jestli si nechci zkusit vázat na jedné akci před diváky. Tím to celé nějak začalo, nejdřív jsme vázaly na EBM akcích, kde byly ukázky bodymody věcí a BDSM, pak jsme začaly vázat před poučenějším shibari publikem… Jezdíme vystupovat i do zahraničí, naposledy jsme s Aneou Capaken byly v Petrohradě na Ropefestu. Ovšem rozdíl mezi vázáním v soukromí a vázáním na veřejnosti je pro mě pořád poměrně výrazný.

Necháváte se také svazovat, nebo působíte vždy jako rigger?

V rámci výzkumu jsem se nechala dvakrát svázat, ale jsem výhradně rigger, ve znehybnění nenacházím žádné potěšení ani vnitřní klid, naopak. V průběhu show na Fetish Night, kde jsem vystupovala s mou partnerkou Majkelinou Cat, jsem se zavěsila sama a chvíli jsme visely společně – tohle je věc, kterou bych možná v budoucnu chtěla trochu prozkoumat, ale že bych se nechávala nějak pravidelně svazovat, to v žádným případě nehrozí.

PODSTATA SHIBARI SPOČÍVÁ V TĚLESNÉM PROŽITKU“

Jak moc důležitý je vztah mezi riggerem a bottomem?

Vztah mezi riggerem a modelem je velmi důležitý. Může se stát, že spolu vážou lidi, kteří se předtím nikdy neviděli, ale pro fungující a naplňující vztah je důležité, aby se tito dva lidé dobře znali. Největší roli při vázání hraje důvěra a respekt, od čehož se odvíjejí další věci. Vázání je v každém případě velmi intimní, i když může bát zcela nesexuálního rázu, přesto jsou vzájemné sympatie nezbytné.

Japonská bondáž je mnohými považována za umění, můžete mi to trochu osvětlit?

Lidé, kteří berou japonskou bondáž jako umění o japonské bondáži mnoho informací nemají. Ano, estetika hraje při vázání velkou roli, ano, když umí rigger dobře zacházet s provazem, dá se to připodobnit uměleckému výkonu, ale je nutné mít na paměti, že japonská bondáž, tak jak ji známe dnes, pochází do značné míry z porno průmyslu.
Mě baví koukat na fotky nebo kresby svázaných žen, když něco vážu, vychutnávám si nejen dotek a blízkost, ale i pohled na mnou svázanou dámu, nicméně podstata shibari spočívá především v tělesném prožitku (a v duševním, který z toho tělesného vychází), ony krásné fotografie nebo kresby jsou jakýmsi vedlejším produktem.

Působíte mimo jiné jako lektorka, jak takový workshop svazování probíhá?

Workshopy mají předem vypsaná témata, náplň se různí podle úrovní studentů a podle jejich zaměření. Člověk, který na ws chce přijít, si ho nejdřív někde najde, přečte si informace, a pak se příslušným způsobem přihlásí. Dorazí na místo konání, seznámí se s ostatními, a pak se vzdělává. Je to úplně stejné, jako kurzy pletení nebo vaření – není třeba se bát toho, že by vás někdo do něčeho nutil, nebo že by překročil meze slušného chování. I ws, které mají v popisu například „Bondage for sex“ jsou civilní a cudné, nedochází k žádným explicitním aktivitám. Na ws bývá víc dvojic, občas jsou trochu rušné, a jejich alternativou jsou například privátní hodiny. Osobně je preferuju víc – když učím jednu dvojici, je to nejen komornější, ale také to nabízí větší prostor k tomu, zaměřit se na individuální výuku přímo na míru.

Může při svazování dojít k nějakému úrazu?

Samozřejmě může. I na toto téma probíhají samostatné workshopy, i když já na všech ws zásady bezpečnosti znovu opakuji. Hrozí poměrně pestrá škála úrazů, od těch úsměvných, po ty velmi závažné. Proto nedoporučuji učit se vázat podle videí na Youtube, kde sice nějaké postupy vázání jsou, ale podle kterých člověk nepronikne hlouběji pod pokličku věci, ale opravdu se raději učit na ws nebo na privátních hodinách od zkušených lektorů, kteří mají dostatek vědomostí a praktických zkušeností. Bezpečnost opravdu není radno podceňovat.

Jaká je Česká shibari komunita v porovnání se zahraničními?

Česká shibari komunita je stále malinko pozadu za tou evropskou, nicméně ten rozdíl doháníme velmi rychle. Shibari akce se pořádají s pevnou pravidelností, lidé se scházejí, jezdí k nám vyučovat zahraniční lektoři. Taky vznikla akce zaměřená nikoliv na samotné vzdělávání, ale na pobavení diváků. Jmenuje se Rope Spirit a každého půl roku ho spolu s organizačním týmem tetovacího studia Hell pořádám, jezdí na něj vystupovat zahraniční performeři a snažíme se představit českým divákům to nejlepší, co je na evropské scéně k vidění.

Zahraniční scéna mívá delší tradici, lidé se shibari věnují déle, vice se druží, pořádá se širší spektrum akcí. Ale jak jsem řekla, doháníme ten rozdíl velmi rychle.

Pokud se chce někdo shibari věnovat, jak by měl začít?

Pokud chce někdo začít se shibari, není nic snazšího než zajít na nějakou akci a seznámit se s dalšími provazovými nadšenci. Po překonání prvního kroku to jde snadno, důležité je nebát se a vyjít mezi lidi, shibari komunita je velmi přátelská. (úsměv)