Nawasabi

Milý Nawasabi, minulý týden jsme tebe a tvou krásnou partnerku Kotori Chan měli jako performery na Rope Spiritu. Tvoje technika mnoho lidí zaujala a rádi by se dozvěděli víc o tom, co se za tím skrývá. Mohl bys mi říci, jak jsi objevil krásu shibari? Kdy jsi uvázal svoje první uzly a u koho japonské vázání studuješ?

No samozřejmě, moc rád odpovím každou otázku. Dovol mi začít pěkně popořadě od úplného začátku: oženil jsem se poměrně mladý, bylo mi jednadvacet. Se ženou jsme začali zjišťovat, že máme oba rádi netradiční a podivné věci v ložnici. V té době ještě nebyl vynalezen internet (tedy v podobě, jako ho známe dnes) a žili jsme v malém, katolickém městečku v Německu. Takže… jsme vlastně ani nevěděli, že způsob, jakým spolu spíme, se nazývá BDSM. Vlastně jsme si mysleli, že my dva jsme jediní zvrhlíci na téhle planetě. Tehdy jsme si hrávali se spoustou hraček a pomůcek, ale už v té době mě nejvíc bavilo ji svazovat. Jsem skutečně rád, že jsme si nevyfotili nic z těch příšerností, které jsem tehdy  svými bavlněnými provazy vázal.
Nic netrvá věčně a po rozvodu jsem velmi dlouhou dobu setrvával ve vanilkových vztazích, dokud jsem nepotkal tu kinky dívku, která všechno zase změnila. Byla to Němka žijící v Anglii a po roce vztahu na dálku jsem se za ní přestěhoval. V téže čase jsem si prošel coming outem, začal jsem se hlouběji ponořovat do BDSM a objevovat britskou komunitu. A zase… ze všech těch podivností, co jsem dělal, to bylo vázání, které jsem miloval nejvíc. Někdy tehdy jsem na internetu narazil na fotku dívky, která visela ze stromu jen za svázanou a přeloženou nohu- futomomo tsuri. Byl jsem ohromen! Najednou to bylo všechno jasné- takhle mají krásně svázané dívky vypadat, tohle je to, co chci dělat! (Vtipný příběh jako poznámka na okraj- ta dívka z fotografie se později stala jednou z mých modelek a dodnes jsme velmi dobrými přáteli. Svět je malý.)
Takže, kde začít? Přece nemůže být tak těžké naučit se shibari, že? Následovalo několik týdnů experimentování, dneska bych tyhle experimenty označil za pěkně nebezpečné.  Jednoho dne mě moje milá zastavila a zeptala se, jestli bych třeba nechtěl navštívit nějakého lektora, než ji nebo někoho jiného omylem zabiju. Tak jsem to udělal a šel na první workshop, kde jsem se začal učit tohle umění od nuly. Takže, tohle byl začátek. Od té doby jsem strávil stovky hodin tréninkem, i když jsem byl sám doma, vázal jsem si single column ties na vlastní nohy, na židli, nebo na cokoliv jiného. Četl jsem knihy, sledoval všechna videa, která jsem dokázal najít… Myslím, že většina riggerů sdílí podobné zkušenosti s objevováním. Takhle většina z nás začínala, prostě jsme chodili na workshopy.
Po docela dlouhé době studia u německých a anglických lektorů (například u Bruce Esinema) se stalo, že Yuginaga Max z Kodaně měl v Německu masterclass. Tehdy už jsem za sebou měl dost závěsů a byl jsem schopný uvázat solidní takate kote za méně než půl dne. Při privátních lekcích jsem se ho zeptal na jeho učitele Osadu Steva a na další spoustu věcí a Max mi řekl, že i když je moje vázání celkem „dobré“, tak je moje shibari takové povrchní. Doporučil mi jet do Japonska, pokud chci ve vázání jít více do hloubky.

Kdo inspiruje tvou práci? A ovlivňuje tahle inspirace způsob, jakým vážeš?

V průběhu let jsem měl výsadu studovat u mnoha světových riggerů, jako je Bruce Esinem, Nawashi Kanna, Ren Yagami, Yukimura Haruki a dalších, ale je jen jeden, kterého nazývám svým učitelem a to je sensei Osada Steve. Po mé první návštěve Tokya jsem se vrátil jako zbrusu nový rigger a úplně jiný člověk. Hned během první lekce jsem pochopil, co měl Max na mysli. Dám ti krátký příklad- Steve poprvé přišel do doja, podíval se na mě, na modelku, na celý pokoj a první věc, kterou řekl, byl „Zip!!!“

Porozhlédl jsem se po pokoji a neměl jsem ani ponětí, o čem to mluví.
„Ten zip na polštáři vypadá jak hovno, dej to pryč, nechci se dívat na krásnou dívku, jak sedí na polštáři a ukazuje mi ten hnusnej zip!“
Od toho okamžiku mi bylo jasné, že bude sledovat každej zasranej detail scény, i kdyby to měl být jen zip na polštáři. Abych to zkrátil- sensei Osada Steve mě inspiruje nejvíc jako rigger, ale také jako člověk. Úplně změnil můj přístup k shibari. Technicky a také emocionálně.

Můžeš mi říct něco o shiabri scéně v Německu? Organizuješ nějaké akce?

Německá shibari scéna není větší ani menší než kdekoliv jinde, ale dlouhou dobu nám chyběly pořádné akce. Stále u nás není tak velký festival, jako je váš Rope Spirit, ale jeden můj přítel a já zkoušíme něco vymyslet. Uvidíme, kam to povede. Kdyby se nám povedlo tyhle věci zrealizovat, moc rádi bychom tě pozvali, Edno.

Děkuju, to je od tebe moc laskavé, ráda se k vám přidám! Před Rope Spiritem jsem tě potkala dvakrát, poprvé v Paříži jako studenta na Ren Yagamiho masterclass, podruhé na London Festival of Rope Art jako vystupujícího. Pamatuješ si svoje první vystoupení před diváky?

Ano, samozřejmě. V civilním životě jsem hudebník a jsem zvyklý být na pódiu. Má se to ale tak… jsem bubeník a jako bubeník jsem byl zvyklý schovávat se za sestavou. Ale když vystupuješ s provazy, stojíš před publikem a není šance někam utéct. Takže, upřímně, byl jsem nervozní jak ďas. Tolik jsem si toho připravil. Všechno, co jsem měl v plánu dělat, jsem si v hlavě prošel nejmíň tisíckrát. Všechno, co mě sensei Steve učil- vždycky házej provazy před modelku, buď s ní přítomný, dávej pozor na MaAi (vzdálenost), a…a…a…. Nic z toho se nestalo a celá show se odehrála úplně jinak, než jak jsem si představoval. Od té doby cestuju se třemi, čtyřmi playlisty a rozhoduji se podle nálady až těsně před show, kterou vyberu. A pak už nechám věci, ať se dějí. Někdy vážu totéž co minule, jindy něco úplně jiného a improvizovaného.

Ovlivňuje shibari tvůj civilní život? Vědí lidé ve tvém okolí, co děláš?

Po mnoha otázkách, které mi kladla rodina, jsem se rozhodl zasvětit alespoň mou mámu. Ukázal jsem jí nějaké neškodné obrázky, žádná nahota, spíš takové ty umělecké fotky, a svou Hakamu.
„Hele mami, lidem se to líbí. A tohle nosím na pódiu…“ a ona na povídá- „Fajn, tahle stará věc je úplně sežmolkovaná a zaprášená, dej to sem, musím to vyprat.“ Mámy.

Nedávno jsem se doslechla, že se chceš stát profesionálním riggerem, mám tím na mysli živit se vázáním. Co tě k tomu přivedlo? Bylo to těžké rozhodování?

Vázání čím dál víc koliduje s mým zaměstnáním muzikanta a učitele hudby. Pracuji s dětmi a moje přítomnost na internetu je čím dál výraznější. Jsem v bodě, kde se musím rozhodnout, ačkoliv se necítím ekonomicky úplně připraven. Umění si žádá oběti a já je rád přinesu. Vím, že to bude těžké, ale jsem tvrďák a navíc jsem s tímhle už prošel, když jsem se rozhodl stát se bubeníkem. Takže, zaklepejme to na dřevo.

Co tvoje provazy? Děláš si je sám, nebo kupuješ už hotové sady? A trochu osobní otázka- vím, že mnoho profesionálních riggerů spotřebuje velké množství provazů a nijak se s nimi emocionálně nespojuje. Znamenají pro tebe tvoje provazy něco speciálního?

Moje osobní provazy jsou z Japonska. Nikdy jsem nenašel provaz, který by byl hedvábnější, jemnější a vůbec lepší z jakékoliv stránky. Je to 5.5 milimetrová juta, přesně ta samá, jakou používá Osada Steve. Nic s tím nedělám. Nevařím to, neopaluju to, nedávám na ně žádnej olej…na provazy přijde jen krev, pot a slzy mé partnerky. Věř tomu nebo ne, tuk na lidské kůži, pot… možná to zní nechutně, ale na údržbu provazů není nic lepšího, než často používat tohle! Kromě toho vyrábím sety konopných provazů v černé a červené barvě pro německý eshop . Dělám je rád a když potřebuji barvené provazy, používám tyhle. Ale osobně, a velmi upřímně, za mě jen japonské provazy.

Poslední otázka- co pro tebe shibari vlastně znamená a změnilo ti vázání nějak život?

Shibari pro mě znamená hodně, ale ne všechno. Samozřejmě, život mi změnilo. Řekl bych, že mi přivedlo na jistou cestu. Měl jsem různá období, například takové, kdy pochopíš, že můžeš mít snadno kinky holku, když ji svedeš provazy. Ale po chvíli se cítíš prázdná. Momentálně jsem velmi hluboce zamilovaný do Kotori Chan a tohle je poprvé, kdy jsem se sám za sebe rozhodl, že nebudu vázat jiné dívky. Upřímně, byla z toho šokovaná a stále se mě snaží donutit abych vyrazil vázat s dalšími partnerkami, ale já nechci. Posunul jsem se od riggera s velkým záběrem modelek  k riggerovi, který má hluboké spojení s jedinou modelkou. A ačkoliv se známe z komunity už dlouho, stále je toho spousty, co s ní objevuji.

Moc ti děkuju, Nawasabi. Těším se, až se zase uvidíme!

To já děkuju. A uvidíme se brzy!