Mosafir

Boris Mosafir. Jeho jméno vám možná nic neříká, ale pokud rádi koukáte na fotky svázaných žen, jeho práci jste mohli sotva minout. Patří mezi přední ruské riggery a kromě toho, že rád rafinovaně svazuje ženy, je také velmi talentovaným fotografem s citem pro kompozici a ve spolupráci s Kristi Vidanovou mají na svědomí produkci mnoha skutečných fotografických skvostů. Při pohledu na jeho práci se člověk neubrání dojmu, že lze skrz fotografii cestovat časem- u některých kousků se dá jen těžko určit, zda se jedná o současné snímky, nebo jestli je před sto lety vyfotil Itoh Seiu. Borisovo nadšení pro tradiční techniky jeho stylem vázání prostupuje stále výrazněji a díky tomu jeho fotosety značně vybočují z produkce dalších západních riggerů. 
A byl tak laskavý, že si udělal čas na mě i na několik otázek, takže vám mohu přinést krátký rozhovor :)

Všechny fotografie jsou zveřejněny se svolením autora, další kousky můžete vidět v galerii na jeho webu www.mosafir.ru .

Borisi, jak je to dlouho, co jsi se poprvé setkal se shibari?

V létě 2009 jsem poprvé viděl fotografie a zamiloval jsem se. Poměrně krátce nato jsem založil v Petrohradu shibari klub Yugen, kde jsem se pod vedením Ladyinblack, Michaila Apise a Sergeje Lisitsina zdokonaloval ve vázání. Následovaly zahraniční workshopy- v roce 2012 jsem jel na čtyřdenní workshop s Kazami Rankim do Londýna, v zápětí následovaly workshopy s Riccardem Wildties, Tougo, WykD Davem, Matthias Grimmem, Akira Nakou, Stefanem Laforgia, Nawashi Kannou, Kinoko Hajime, Saki Kamijoo, Barkasem a Kalahari.

Co tě na japonské bondáži tak okouzlilo, že jsi se do vzdělávání takhle ponořil?

Nejprve jsem na internetu objevil obrázky, líbila se mi erotická stránka věci, ale i krása a půvab svázaného ženského těla. Později, když jsem se učil zacházet s provazem, jsem objevil i další aspekty shibari a byl jsem fascinovaný ještě mnohem víc. Shibari má tolik tváří! Je jako oceán- čím hlouběji se člověk ponoří, tím tajemnější hlubiny se pro něj otevírají. 

A kdy jsi se začal zajímat o fotografování svázaných žen?

Již tehdy jsem propadl kouzlu fotografie a v roce 2012 jsem zorganizoval výstavu "Polapená krása", na které se podílelo 13 fotografů a 12 riggerů. Jednalo se o první výstavu svého druhu v Rusku a během tří týdnů se na ni přišlo podívat více než 2500 návštěvníků. 

Plánuješ vydat své fotografie knižně?

Některé už v knižní podobě jsou. Před třemi lety jsem vydal knihu Shibari in Russia, kde je k vidění práce zhruba čtyřiceti ruských riggerů, je to takový průřez současnou scénou. Měl jsem také dvě vlastní výstavy- v Iževsku a Petrohradě a na knize momentálně pracuji. Rád bych ji vydal, ale zatím nedokážu odhadnout, kdy ji dokončím.

Zní to, jako by byl rok 2012 opravdu průlomový, co se tvých shibari aktivit týče.

Ano, v roce 2012 jsem se shibari začal věnovat na profesionálnější úrovni. Toho roku vznikla organizační skupina Karada, která pořádala shibari performance, začal jsem vyučovat na workshopech (kromě působení v petrohradské Established Rope School jsem jezdil například do Moskvy, Rigy, Tallinu a Helsinek) a ve volném čase jsem prodával provazy a doplňky pro vázání. S Irinou Neznamovou jsme toho roku také zorganizovali první mezinárodní shibari festival RopeFest, na kterém se podílelo mnoho významných zahraničních riggerů a který přišlo navštívit několik set diváků. 

S takovým množstvím aktivit se ti asi jen těžko podařilo utajit identitu. Co na to tvoje rodina, přátelé?

S tím jsem měl samozřejmě pár nepříjemností a taky to byl první a jediný důvod, proč jsem vůbec zvažoval, jestli se pustím do těchto aktivit veřejně. Původně jsem se snažil svoje vášně tajit.

A co se stalo, když už to dále tajit nešlo?

Někteří lidé v mém okolí se cítili podvedení a nejhůř to nesla moje žena. Moc jsme spolu nekomunikovali a když se do vztahu vkradly lži, došlo mi, že to je ta nejhorší věc, jakou můžete člověku, kterého milujete, udělat. Naše manželství skončilo rozvodem a můžu říct, že to byla jedna z nejtěžších lekcí v mém životě. Problém byl v tajnostech a mlžení, ale rozhodl jsem se svůj přístup změnit. Teď dělám všechno otevřeně a veřejně a žádné další problémy ve vztazích s okolím nemám.

Ten rozvod mě mrzí, musela to být těžká doba... co ostatní členové rodiny? Podporují tě, nebo se na tebe nadále dívají skrz prsty?

Rodina samozřejmě ví co dělám a v podstatě se dá říct, že mě v tom i podporují. Vnímají shibari jako umění.

Jak vnímáš shibari ty, je to pro tebe spíš otázka umění, nebo je v tom více sexuálních prvků?

Odpověď je už v otázce- vnímám shibari jako sadomasochistickou aktivitu s vysokým výskytem estetických prvků. Podle mě je rigger člověk aktivní, pracovitý a musí mít rád sex, stejně tak v něm musí být kousek sadisty.

Závěrem bych se ráda zeptala, jaké máš další plány do budoucna, kromě vydání vlastní knihy?

Mám mnoho plánů, hodně času mi zabírá organizace RopeFestu (www.ropefest.com), rád bych aby se konal několikrát do roka nejen v Rusku, ale i napříč Evropou. Také bych se rád věnoval nejen performancím v zahraničí, ale i vyučování na workshopech.

A budeme tě moci potkat ve střední Evropě?

Ano, v nejbližší době to bude asi V Mnichově na BoundConu a pak mám v italském Turíně naplánovaný dvoudenní workshop.

Děkuji Borisi, snad se brzy někde potkáme!