Barkas

Veselý chlapík s ryšavým plnovousem a nalakovanými nehty, to je Georg Barkas. Milovník kinbaku, který se netají tím, že rád zkusí obě strany BDSM mince, který se nenechá škatulkovat a omezovat a s radostí váže nejen ženy, ale i muže. Ve Vídni vede školu vázání Shibari Dojo Vienna, která má jako jedna ze čtyř na světě požehnání a licenci od samotného Osady Steva a jako jediný na světě svázal a pověsil Riccarda Wildties- video určitě stojí za shlédnutí. Vyvinul vlastní styl vázání, kde kombinuje dynamiku, odstup, rychlost, surové zacházení a dokonalé spojení dvou myslí. Zatím jsme neměli možnost ho v České Republice vidět vystupovat nebo vést workshop, ale přijal pozvání na červnový Rope Spirit v Praze, takže se na seznámení s ním můžeme těšit. Tento skromný rozhovor nám čekání nezkrátí, ale snad Barkase alespoň stručně představí.

www.ropespirit.cz

Fotografie byla použita s laskavým svolením.

Kdo byl tvým prvním učitelem vázání, Barkasi?

První dva workshopy -pro začátečníky a pro pokročilé- jsem absolvoval pod vedením Vinciense, který měl už tehdy znalosti od bývalého studenta Osady Steva. No a následující workshop už jsem absolvoval přímo u Osady Steva.

Mohl bys mi prosím povědět příběh chlapíka, který rád svazuje hezké slečny, jak se stal zakladatelem Shibari Dojo Vienna, jedné ve čtyř licentovaných škol Osada Ryu na světě? Umím si představit, že ta cesta byla dlouhá a obtížná a že za tvým úspěchem je mnoho tvrdé dřiny, ale přesto mě zajímá, jak to vlastně bylo.

No, na tuto otázku není snadné odpovědět. V mém rozvoji hrálo důležitou roli mnoho okolností. Po mém prvním shibari workshopu jsem vázal téměř každý den. První měsíce jsem strávil především technickým tréninkem, což bylo tak trochu frustrující, protože výsledek, pro který jsem s vázáním začal, se nedostavil. Výraz člověka, kterého jsem vázal, byl spíš znuděný, než cokoliv jiného. Ale po deseti měsících tohoto vázání jsem v Berlíně potkal Osadu Steva a to pro mě bylo velmi poučné. Velmi dobře si pamatuji, že se ho několik účatníků workshopu zeptalo na nedostatek souměrnosti a vyváženosti ve vázání, které ukazoval. Odpověděl, že je mu docela u pr...., kde přesně provazy leží, dokud je energie mezi ním a Mari San (jeho tehdejší modelkou) v rovnováze. Nějak jsem se mu zalíbil a zůstali jsme v kontaktu.
Po tomto intenzivním týdenním workshopu s několika privátními lekcemi vázání jsem zašel za svým domácím a zeptal jsem se, jestli by mi za symbolický nájem pronajal byt sousedící s mým, výměnou za to, že ho zrenovuji. A tak se stalo, že od osmi ráno jsem byl do čtyř odpoledne na univerzitě, pak jsem do osmi večer pracoval v tom bytě a celou noc trénoval shibari, klidně do dvou do rána. O rok později jsem společně s Vinciensem zorganizoval první workshop Osady Steva ve Vídni, což bylo zároveň premiérovou akcí vídeňské Shibari Dojo. Osada Steve byl s organizací a průběhem spokojený, tak nám oběma nabídl, že bychom se mohli stát instruktory. Nejdříve bez licence, protože pro získání licence je v této škole vázání nutné získat vzdělání i v Japonsku. To se stalo o něco později, když jsme společně s Hishi Karo strávili měsíc v Tokyu.
Abych to shrnul, tak od té doby, co jsem v roce 2009 začal jako začátečník ve škole Osada Ryu, jsem trávil téměř každý den s provazy. V roce 2011 jsem se stal Osada Ryu instruktorem.
Steve je pro mě jako otec, s jedním podstatným rozdílem. Respekt a loajalita, které k němu chovám, vznikly na základě jeho osobnosti, nikoliv pouhé existence. Je to pozoruhodný člověk a já budu navždy jeho studentem, i když jsem se nedávno stal také studentem Nawashi Kanny.

Kdy jsi se rozhodl do Japonska opravdu odjet? A jak dlouhou dobu jsi tam zatím strávil?

To rozhodnutí padlo už v momentě, kdy jsem Osadu Steva potkal. Cestování mám opravdu rád, takže to pro mě nebylo těžké. Ale mezi myšlenkou a skutečnou cestou uplynuly dva roky. Zatím jsem tam strávil dva měsíce a moje japonština se s každou cestou zlepšuje :)

Když jste se rozhodli založit Shibari Dojo Vienna, narazili jste na nějaké problémy s realizací toho projeku?

Jak jsem říkal, první Shibari Dojo jsme v roce 2011 založili s Vinciensem. Bylo to ale poměrně omezené, kvůli malému prostoru. Tou dobou jsem na univerzitě potkal Hishi Karo okamžitě jsem se do ní zamiloval. Stal se z nás pár, začali jsme spolu vázat a intenzita našeho vztahu nás motivovala k tomu, pustit se do organizování dalších věcí. Tak jsme se rozhodli přestěhovat dojo do lepších prostor a založit společnost pro umění a kulturu pod názvem Shibari Dojo Vienna. Tak vznikla organizace na profesionálnější úrovni. Nechci tím však podceňovat Vinciensovu úlohu při tom všem, je to můj kamarád a tehdy to pro vídeňskou komunitu byly důležité časy, ale tenkrát to bylo spíš tak, že se pár přátel z BDSM komunity jednou týdně sešlo a něco si uvázali. Dnes máme pravidelné tréninky dvakrát týdně a organizujeme pravidelně velké události, jako je třeba Vienesse Rope Festival nebo Night full of Kinbaku. No a kromě takových těch běžných politických problémů v rámci komunity máme s realizací našich projektů veskrze dobré zkušenosti.

Takže tehdy ještě ve Vídni nebyla shibari komunita, jak ji známe dnes. Můžeme tě považovat za "zakladatele" vídeňské shibari scény?

Spíš než sebe bych za "zakladatele" považoval ostatní z vídeňské komunity. Řekl bych, že moje role v rámci rozvoje zdejší scény je spíš zmezinárodnění a profesionalizace komunity. Společně s Vinciensem jsme do Vídně přivedli Osadu Steva, s Hishi Karo jsme do Evropy přivedli Nawashi Kannu s Kagurou. S Hedwig, Riccardem Wildties a Redsabatth přivezeme Kamijoo Saki z Osaky, pak také WykDDave&Clover nebo Yoroi Nicolase a mnoho dalších. Hodně cestujeme, abychom učili ostatní a stejně tak se po celém světě od ostatních sami učíme. Vědomosti s ostatními sdílíme tady i jinde.

Ranboo. Hodně jsem o tomto stylu vázání slyšela a občas můžeme vídat Soptíka, známého českého riggera, vázat velmi podobným stylem. Mohl bys mi o Ranboo říci víc podrobností a jak vlastně vzniklo? Používáš při něm tradiční techniky Osady Steva, nebo nějaké jiné vzory vázání?

Soptík je velmi nadaný a zkušený rigger a jeho styl vázání se mi vážně líbí.
Vývoj Ranboo a co pro mě Ranboo znamená, to nebude vůbec snadné vysvětlit. Když jsem začínal vázat, tak všichni okolo mě vázali takovým způsobem, že jejich modelky a modelové byli očividně znudění. Vypadalo to, jako by přemýšleli nad tím, co je potřeba nakoupit, zatímco jejich riggeři se snažili naaplikovat na ně Takate Kote. Chtěl jsem vytvořit dynamičtější scénu a začal jsem vázat drsnějším a (ačkoliv vůbec nejsem tanenčík...) "tanečním" stylem. Po nějaké době se mě lidé začali ptát, jestli budou na toto téma workshopy a tak jsem byl donucený zamyslet se nad nějakými principy tohoto vázání. Osada Ryu poskytla perfektní základ, jako například Ma Ai, což je ta správná vzdálenost ve správný moment, nebo Kankyuu, což je něco jako správná rychlost a správný rytmus ve správnou chvíli. V principu lze použít úplně jakoukoliv techniku práce s provazem a použít ji v duchu Ranboo. 
Líbí se mi citát slavného dirigenta Herberta von Karajan, který kdysi řekl členům Berlínského Filharmonického Orchestru, že už sice umějí zahrát jistou symfonii, ale je načase, aby se pokusili naplnit noty životem. Je to, alespoň podle mého pochopení kinbaku, stejné s vázáním- jde o to, naplnit vázené vzory životem. Ale aby to bylo možné, je potřeba znát svou vlastní osobnosti a mít život, který do provazů můžete vtisknout. Můj život je dynamický, tak asi není nelogické, že i můj přístup ke kinbaku je dynamický.  Také to zahrnuje fakt, že žádný rozvoj není nikdy kompletně dokončený. Ranboo a můj způsob uvažování o provazech se stále vyvíjí a sám jsem zvědav, kam až mě zavede.

A co tvoje plány do budoucna? Můžeš mi prozradit, na čem zrovna pracuješ?

Minulý prosinec mi Nawashi Kanna nabídl skvělou příležitot stát se jeho Deshi (pozn.- jedná se o studenta, který následuje principy i kroky svého mistra). Osada Steve s tím souhlasil. Tak mám dva učitele a cítím, jak se můj osobní styl vázání vyvíjí směrem, který se mi líbí. Tohle je můj úhel pohledu na vázání. Na druhé straně, je tady kupa projektů, jako je Shibari Dojo Vienna nebo samozřejmě Vienesse Rope Festival. Také rád cestuji na zajímavá místa a setkávám se se zajímavými lidmi. Na tyto věci bych momentálně rád svůj život zaměřil. 
Možná bychom také mohli zorganizovat něco mezinárodního, bez konkrétního místa, kde by se všichni milovníci vázání mohli navzájem potkávat a kde místní politika nehraje roli v opozici k rozvoji a kreativitě.

Děkuji. Nakonec si ale nemohu odpustit otázku, jaké to bylo, svázat Riccarda Wildties? :)

Vázání s Riccardem bylo především velká legrace. Stali se z nás dobří přátelé, potom, co jsme jeho i s Alessandrou pozvali do Vídně na první Night full of Kinbaku. Patří mezi lidi, které na Západě respektuju úplně nejvíc, a to proto, že jeho slova následují činy- co řekne, to skutečně udělá, a také je to velmi inteligentní člověk.
Tohle a nálada ve Schwelle7 vedlo toho večera Riccarda a Hishi k sázce, že pokud dostane láhev vodky, nechá se ode mě Riccardo svázat. Nakonec vlastně tu láhev ani nepotřeboval a začali jsme vázat a zničehonic na nás zíralo asi pětadvacet lidí. Myslím, že byl kapku nervózní, protože celou dobu mluvil. Byla to opravdu báječná legrace a rozhodně bychom to měli ještě někdy udělat. Potkáme se na III. Vienesse Rope Festival a jsem si jistý, že se najde skulina, abychom si to zopakovali. Není to ale jenom o našem přátelství a legraci, je to také svým způsobem politickou akcí. Najednou byli dva muži, kteří jsou schopní se náramně pobavit bez toho klišé, že musíte mít velkého zlého dominantna vázajícího drobnou bezbrannou dívku. Ve skutečnosti, já mám dost velký problém s lidmi, kteří omezují sebe a ostatní k jistému sexistickému a macho uvažování. Silně věřím, že je potřeba vysílat podobné zprávy, jako že se Riccardo nechal svázat, světu, ve kterém je sexismus nejen tolerován, ale i povzbuzován.

Děkuji, Barkasi. Moc se těším, až se v červnu potkáme v Praze na Rope Spiritu!