Ohlédnutí za rokem 2015

05.01.2016 12:47

Nepatřím k lidem, kteří by trávili příliš mnoho času přemíláním minulosti, naopak, snažím se soustředit na přítomnost a vyhlížet budoucnost. Uplynulý rok je ale bez diskuze rokem, který mi naprosto změnil život a myslím si, že si stručné ohlédnutí zaslouží. Události, které přinesl, ovlivnily od základů všechno, co mě formuje, a jsem za to skutečně vděčná. Změnila jsem povolání, poznala mnoho lidí, našla jsem ženu, se kterou chci strávit zbytek života. A nezahálely ani provazy! Pokusím se utřídit události chronologicky, avšak buď milý čtenáři prosím shovívavý k mé děravé paměti.

Začátek roku přinesl jednu velkou pemiéru, moje práce byla poprvé k vidění v tištěném časpopise. Pravda, nebyl to časopis, který bych si v trafice koupila, ale přesto, když redaktor ForMen oslovil Ninu s nabídkou rozhovoru, ke kterému se přidalo i focení, obě jsme měly velkou radost. Byla jsem na nás a naši práci moc pyšná a ačkoliv jsme od té doby s Ninou i Aneou spolupracovaly s více médii, tohle poprvé se mi vrylo do paměti.

Leden 2015 byl ve znamení Rope Spiritu. Původně jsme tenhle večírek vymysleli, jen abychom se dobře pobavili, nicméně o rok později už připravuji třetí kousek a spíš než nad vlastním pobavením si lámu hlavu nad návštěvníky.  Z akce, která byla sobecky navržená tak, abychom si udělali radost, se stala akcí, která přináší různé úhly pohledu z kuchyně japonské bondáže mnohem širšímu publiku a já se snažím poskládat to tak, aby onu prvotní radost z krásného a emocemi nabitého vázání měl i víceméně náhodný divák. Moc mě těší, že si Rope Spirit našel příznivce a že se návštěvníci rádi vracejí. Na prvním Rope Spiritu vystupoval Radek Borg s Vallgrind, já s Aneou Capaken a Yoroi Nicolas s Lelo Li.

Euforie z úspěchu prvního Rope Spiritu ještě nestačila doznít a o další rozruch se postaralo pozvání do Paříže. Japonský rigger Ren Yagami měl v Places des Cordes masterclass  a Gorgone, která organizovala jeho evropskou tour, nás s Aneou pozvala jak na workshop, tak nám navrhla vystoupení v rámci doprovodného programu. Jsou nabídky, které se neodmítají, ale v životě jsem nebyla nervóznější, než když jsem měla vázat v takové společnosti a před takovým publikem. Atypická stage s úhlopříčným bambusem mě vyvedla z rovnováhy a udělala jsem mnoho riggerských chyb, proto mě upřímně překvapilo množství pozitivních ohlasů- nejmilejší byla zpráva od Nicolase, který naše vázání neviděl, ale někdo mu hned druhý den referoval a on mi z druhého konce světa gratuloval ke krásné show. Moje dojmy byly rozpačité, ale přesto jsem byla velmi vděčná jak za příležitost, tak za zkušenost a na tenhle výlet velmi ráda vzpomínám.

V roce 2015 jsem měla několik přednášek o vázání, oslovili mě například organozátoři Prague Pride nebo Fetish Weekendu, ale k přednášce v Crossu jsme se rozhodli přidat i ukázku vázání. Napadlo mě trochu si zaexperimentovat a zkusit si na pódiu zavázat se dvěma dámami. První pokus byl s lehkou nadsázkou nesmělý, ale v mysli mě tenhle koncept mě neopustil a plánuji ho v budoucnu rozvinout. Vázání dvou modelek mě zajímá z hlediska vzájemné interakce, líbí se mi myšlenka na predicament semenawu, baví mě představa vizuálního výsledku. Doufám, že v létě se mi podaří se tomuto tématu věnovat. Na přednášce v Crossu jsem vázala s Aneou a přidala se k nám báječná Denise Schmied.

S množstvím shibari akcí a s otevřeností lidí, kteří se vázání věnují, radikálně vzrostl i zájem médií. Nina je díky svému skutečně širkokému spektru zájmů a aktivit na spolupráci s médii zvyklá, ale nabídka rozhovoru pro iDnes nás obě překvapila. Jistá vážnost plátku si žádala kapku serioznosti, ale nenechaly jsme se rozhodit, naopak jsme tohle focení pojaly hodně neformálně a užily jsme si příjemné odpoledne. Uvolněná a intimní atmosféra se ve fotografiích krásně zrcadlila a mě potěšilo, že iDnes tak mohl čtenářům japonskou bondáž přiblížit citlivě a komorně.

Na přednášku do Crossu přišlo mnoho lidí, mezi nimi i sympatická Bára. Tu téma oslovilo a zeptala se, jestli bych si o tom s ní nechtěla popovídat v práci. Znělo to jako nevinné pozvání a já bezelstně kývla. Že jsem si na sebe upletla zase další z řady dlouhých bičů mi došlo v okamžiku, kdy se Bára zmínila, že moderuje pořad Kvér na rádiu Wave. Což o to, Wave je sympatické a pružné rádio pro mladé lidi, ale je mezi posloucháním rádia a mluvením v rádiu je podstatný rozdíl.  Šlo o první setkání s médii tváří v tvář a já se klepala nervozitou, avšak překapivě přátelská atomosféra kombinovaná s chytrými otázkami moderátorky pomohly k tomu, abych se uvolnila a k mému úžasu se z natáčení rozhovoru vyklubalo moc příjemné povídání. Pokud si o tom chcete něco přečíst nebo si rozhovor poslechnout, mrkněte na odkaz:www.rozhlas.cz/radiowave/kver/_zprava/1492349 .

Další věcí, na které jsme se s Aneou podílely, byl krumlovský Open Air Foto Festival. Na tuhle víkendovou akci jsme jely s týmem Hellu a úkol byl jasný- přiblížit zapáleným fotografům náš svět, naši lásku k modifikacím, bolesti a ke kráse, kterou v tom spatřujeme. Pořadatalé nám vyhradili vizuálně zajímavou lokaci, kam krásně zapadala výstava tématických fotek od Petra Jedináka, dokonce jsme měli pro vázání, které bylo uvedeno v programu akce, připravený závěsný bod. To bylo víc, než v co jsem mohla doufat.  Bylo zajímavé sledovat reakce lidí, kteří se k bondáži přichomýtli vlastně náhodou, primárně jim šlo o focení zajímavých témat, ale s bolestí nebo BDSM obecně do styku nikdy nepřišli. Reakce byly samozřejmě různé, ovšem přímo na místě byli fotografové moc příjemní, kladli zajímavé otázky a měli svěží postřehy a mě bavilo povídat si o vázání s lidmi, kteří se na to dívají okem člověka neseznáméného s podstatou věci, . Mimo oficiální program jsme zlehka laškovaly v plechové vaně-spojení bondáže a topení ve vodě patří mezi rafinované kratochvíle. Nenechte se ale mýlit, jedná se o velmi nebezpečnou aktivitu, nejen že svázaný utopenec se nedokáže bránit, také namočená juta se chová úplně jinak než juta suchá a při hodně utaženém vázání se může stát, že než se vám povede partnera utopit, ještě ho přidusíte. Pokud vás vodní provazové hrátky zajímají, skvělé, ale ještě před samotným napouštěním vany si o tom zjistěte co největší množství informací od spolehlivého zdroje, ať můžete dodržet maximální možnou bezpečnost pro sebe i svého partnera.

Rok 2015 mě unášel na svých vlastních vlnách a já měla občas jen velmi malou šanci zasáhnout a nějakým zásadním způsoběm běh událostí ovlivnit. Když jsme letěly do Paříže, seděla vedle mě moc milá a nenápadná blondýna, která nemohla přeslechnout, o čem se s Aneou bavíme, a a k hovoru se přidala. Slovo dalo slovo, Adéla začala mluvit o své práci pro Českou Televizi, o pořadu, na jehož tvorbě se podílí a o tématech, která pro pořad vybírá. Netrvalo ani deset minut a já přijala její nabídku natočit jeden díl o shibari. Souhlas to byl lehkomyslný, vůbec mi v tom okamžiku nedošlo, že to pro mě bude stresující záležitost, ale Adéla byla báječná a spolupráce s jejím štábem mě upřímně bavila. Byla jsem ráda, že se k nám přidal i náš kamarád a fotograf Petr Jedinák, u kterého jsme se v průběhu natáčení utábořili.  Z výsledku jsem mírně řečeno rozpačitá, asi jako většina řadových smrtelníků nemám ráda pohled na záznam sama sebe, ale pokud vás ten dokument zajímá, mrkněte na odkaz: www.youtube.com/watch?v=kJbI2Q_f8To .

První Rope Spirit nás bavil natolik, že jsme se rozhodli ho zopakovat. Tato myšlenka se začala nenápadně probouzet v dubnu, ale než se nám podařilo definitvně všechno zorganizovat, byla polovina června. Díky náročnosti příprav celé akce jsem neměla příliš prostoru panikařit kvůli stresu z našeho vystoupení, které jsme nakonec s Aneou pojaly jako čistou improvizaci. Kromě nás vázal na RS II. Bugtcher s Denise Schmied, který se toho ovšem vůbec nebál a vázal celou show poslepu, a vídeňský rigger Barkas s partnerkou Addie. Krátký sestřih našeho volného vázání je na Vimeu: vimeo.com/141546609 . Galerii Rope Spiritu a podrobnosti o nadcházející události naleznete vždy na webu ropespirit.cz/ .

Lidé, kteří mě znají osobně vědí, že jsem nesmírně stydlivý a introvertní člověk. Dělám mnoho věcí veřejně, mluvím o mnoha věcech veřejně, ale nedělám to proto, že bych chtěla utišit svoje exhibicionistické sklony. Dělám to proto, že mě někdo osloví a a požádá o spolupráci. Když za mnou přišel Jiří X. Doležal, že by rád napsal něco do Reflexu o svazování a že by si rád popovídal přímo se mnou, uvedl mě do velkých rozpaků, ale souhlasila jsem. Rozhovor byl vskutku neformálmí, proběhl nad točenou plzní, přesto jsem měla problém se uvolnit. Mohly za to možná dost osobní a jednostranně směřované otázky, možná jistý respekt k jeho osobě, nicméně ve finále si mě na svou stranu Jirka získal povídáním o svých riggerských pokusech. Bylo milé pohovořit si o provazech, poslechnout si jeho historky a zasmát se sexistickým vtípkům.

Na konci září jsme s Aneou odjely na London Festival of Rope Art, za což vděčíme především naší kamarádce Míši  Into These Bonds. Byla to ona, kdo mě popostrčil s odesláním přihlášky a kdo mě informoval o vývoji, bez její podpory a důvěry bychom si na takhle velkou akci netroufly. Na tento třídenní festival se sjeli významní riggeři z celého světa a my měly možnost vystupovat s nimi na stejné stagi, sledovat je při práci s provazem i poznat jejich civilní stránku. Vidět pohromadě a naživo tolik inspirujích lidí (z nichž mnohé jsem znala jen prostřednictvím sociálních sítí a tajně jsem slinatala nad jejich prací) stálo za všechnu nervozitu. Více informací o akci, o performerech a galerie najdete na webu lfra.net/ .

Krátce po návratu z Londýna se konal Fetish Weekend Prague (fetishweekend.cz/), největší český festival příznivců BDSM. Program byl nabitý, ve čtvrtek proběhlo v Crossu Entreé se třemi tématickými přednáškami (přednášela jsem o japonské bondáži, kamarád a skvělý fotograf Benn Murhaaya o fetiších a Tabron o úvodu nováčku do světa BDSM), v pátek jsme v Kotelně pokračovali Fetish Marketem (kde vystupoval Radek Borg s Lucií- předvedli povedenou show!), v sobotu vyvrcholil festival Fetish Night v PM clubu a v neděli si návštěvníci mohli odpočinout na Afterparty opět v Crossu. Kromě přednášky jsem měla naplánované vystoupení, kterým jsem měla zahájit Fetish Night. Rámec akce je trochu jiný než rámec akcí, na kterých běžně vystupujeme, tak jsem si řekla, že tentokrát můžeme věci udělat úplně jinak. S mou milovanou Majkelinou Cat jsme si připravily show, která sice nesla základní prvky japonského vázání, ale zároveň jsme si chtěly naši společnou premiéru pořádně užít, chtěly jsme diváky pobavit a zároveň s nimi sdílet kousek našeho soukromí. A když mluvím o premiéře, nebyla to jen premiéra se ženou mého srdce, ale také jsem si poprvé (a upřímně nevím, jestli rovnou naposled) v rámci show sama zavisela. Pokud vás zajímá sestřih, najdete ho v odkazu vimeo.com/149619915 . 

Na podzim roku 2015 jsem slavila třicáté narozeniny a kde jinde je oslavit, než v Rusku? Konkrétně tedy na RopeFestu, což je třídenní festival věnovaný krásám japonské bondáže, který se každoročně odehrává v Petrohradě. Na sovětskou expedici jsme vyrazili s Aneou, s Bugtcherem a jeho ženou Medusou a měli jsme mnohá očekávání, avšak všechna byla překonána. Člověk by i řekl, že se slovanskými bratry toho budeme mít hodně společního, ale návšteva Ruska nás vyvedla z omylu. Nicméně RopeFest byl skvělý, výborně zorganizovaný, na zajímavém místě a já konečně potkala Mosafira, jehož práce mě velmi inspiruje, a jeho modelky Ischemii a Cervatu. Kromě nich jsme samozřejmě viděli mnoho dalších dvojic, některé show byly skvělé, některé méně, ale atmosféra byla báječná, všichni se výborně bavili a vodka tekla proudem.

Po návratu z Petrohradu jsme vystupovaly na Shibari Night s Gorgone na Kolbence. Díky nedávno objevenému kouzlu kokosového provazu jsem se rozhodla zaexperimentovat s možnostmi, které nabízí a Anea a její pozitivní prožití bolesti mi dovolili lehce se zhoupnout na hraně. Pro některé diváky byla naše show příliš jednostranně zaměřená, jiní diváci byli nadšení hloubkou a upřímností emocí, které jsme s publikem sdílely. My jsme si show užily skvěle, ale je pravda, že jsem se s kokosovým provazem vyřádila dosytosti a ačkoliv od něj nechci upustit, primárně se budu soustředit na jiné techniky vázání.

Kromě výše zmínených akcí jsme se věnovaly mnoha dalším věcem, s Aneou jsme vyučovaly na několika workshopech, zúčastnily jsme se mnoha Shibari Nights, věnovala jsem se privátní výuce vázání, taky jsme s kamarády fotografy vytvořily mnoho fotografických skvostů, ať už s Aneou, Ninou nebo Majkelínou Cat. Co dodat závěrem? Byl to vskutku povedený rok. Zažily jsme toho spousty, ale nic z toho by se neodehrálo, kdybych neměla štěstí na skvělé partnerky. Chtěla bych na tomto místě poděkovat především Anee Capaken za statečnost, trpělivost a důvěru, Nině za podporu a za všechny krásné večery strávené s provazy ať už před objektivy, nebo bez nich, a mojí milované Majkelíně Cat za všechno, co mi její přítomnost dovoluje prožívat a cítit. Děkuji.

A na závěr kousek skutečného umění- na jedné ze Shibari Nights jsme měly nečekaného hosta. Zuzka Sabová přijela ze Slovenska a když se zeptala, jestli by si nás mohla vyfotit a podle fotek udělat nějaké kresby, zapomněla jsem na to v momentě, kdy jsem odpověděla ano. Ovšem v momentě, kdy mi výslednou práci poslala, jsem si sedla na zadek s pusou dokořán. Této talentované dámě se daří, na co sáhne, ale musím říct, že její bondážové kresby mi doslova vzaly dech. A to, že je na nich Anea Capaken, je jen příjemný bonus :)