O mně

31.01.2016 21:37

 Edna není moje skutečné jméno, ale před několika lety jsem hledala nick, které oddělí moje veřejné virtuální aktivity od těch úchylných a k mému obrovskému překvapení se Edna nejen uchytila, ale také mi zůstala. Přilepila se mi na kůži a ačkoliv se můj privátní a veřejný život už dávno protnuly a já nemám důvody nadále tajit svou identitu, Edna žije dál.

 Kdo tedy jsem? Japonskému vázání jsem se začala věnovat v zimě 2011 a od té doby jsem se z kouzla provazů nedokázala vymanit. Na začátku cesty jsem studovala u Soptíka, brněnského riggera a lektora, který nejpodstatnějším způsobem ovlivnil mou cestu za poznáním krás bondáže a kterému vděčím za mnohé. Dodnes si ho velmi vážím a v jeho způsobu vázání stále hledám inspiraci i odpovědi na nespočetné otázky.

V průběhu roku 2013 se na české scéně začali pravidelně objevovat zahraniční hosté a v té době jsem se formovala nejen já, ale i další výrazné osobnosti české komunity. Měli jsme příležitost srovnávat různé riggery a jejich různé přístupy k vázání, a že občas to byly velmi rozdílné názory! Jen pro připomenutí, ten rok do Česka dorazil Riccardo Wildties, Peter Slemrian a Otowaya Otonawa. Přes absolutní odlišnost stylu a rozdílnou filozofii- nebo možná díky ní- byly jejich workshopy v naprosté rovnováze. Riccardo už tehdy dbal na hluboký zážitek zprostředkovaný bolestí a utrpením, Peterovo vázání bylo vždy založené na harmonii a emocionálním spojení obou
partnerů a Otonawa nám umožnil nahlédnout do japonského zůsobu myšlení a ukázal nám, jak moc záleží na detailech. Všichni tito pánové mě obohatili a z každého workshopu jsem si odnesla specifické zážitky, které se odrazily ve formování mého způsobu vázání.

Po roce nabitém vzděláváním, vstřebáváním informací a zkoušením nových věcí jsem se s (tehdy už partnerkou) Aneou Capaken dostala i k vystupování. Nebylo to ovšem něco, co bych plánovala nebo kam bych chtěla směřovat, víceméně náhodou nás k tomu postrčil Benn Murhaaya- dnes je to náš dobrý kamarád a jeden ze dvou mně nejmilejších fotografů. Můžete se podívat do galerie nebo na jeho web murhaaya.com, je skutečně velmi nadaným umělcem.

Rok 2014 nás strhl do víru událostí a unášel nás bez ohledu na to, jakým směrem jsem se chtěla vydat já. Dnes jsem za všechny tyto události vděčná a s odstupem času si uvědomuji, jaké jsem měla obrovské štěstí na lidi kolem sebe, ale tehdy jsem byla příliš vyděšená na to, abych to dokázala pochopit a ocenit.

Do Čech toho roku zavítala spousta zahraničních lektorů a byla jich taková řada, že jen vyjmenování by zabralo skutečně mnoho místa. Pro mě byla největším zlomem návštěva japonské riggerky Miumiu s Gorgone, nejen proto, že Gorgone je celosvětovou shibari celebritou a my ji konečně mohli poznat naživo, ale především proto, že Míša Intothesebonds, naše kamarádka a organizátorka workshopů  (shibari.cz), nás tak trochu donutila vystoupit na Shibari Night zároveň se oběma zmiňovanými dámami. Stálo mě to obrovské nervy a úsilí, nicméně na základě toho, co jsme na Shibari Night s Aneou Capaken předvedly, se nám dostalo pozvání na londýnský BOUND. To pro mě byla věc naprosto nepředstavitelná, ale opravdu jsme do Londýna v září odjely. Bylo to moje první setkání se zahraniční scénou a s lidmi, které jsem do té doby
znala pouze z doslechu a jako obrovské shibari kapacity. Ačkoliv jsem s naším vystoupením nebyla spokojená, za tuto životní zkušenost jsem vděčná a doufám, že se do Londýna brzy vrátíme.

Kromě vystupování jsem se v roce 2014 nadále věnovala vzdělávání, a to nejen jako student, ale také jsem začala vyučovat na vlastních workshopech. Připojila jsem se ke skupině organizátorů, kteří v Česku 
připravují workshopy, založila jsem českou pobočku Hitchin' Bitches- neformální skupinu dam riggerek a začala jsem se podílet na akcích pořádaných Hellem (legendární tetovací, piercingové a body modifikation studio- hell.cz). Společně s realizačním týmem Hellu jsme zorganizovali Rope Spirit, večer věnovaný shibari performancím. Tato akce se opakuje dvakrát do roka a kromě stálic české scény můžete na stage vidět i zahraniční hosty.

Když jsem začala vázat, bylo to proto, že mě lákalo znehybňovat partnerky a ani ve snu mě nenapadlo, že by tyto aktivity mohly opustit stěny mé ložnice. Osud tomu chtěl ale jinak a dnes, na jaře 2015, jsem nejen riggerka, ale také performerka, organizátorka a lektorka. Není to ale jen mou zásluhou, naopak, nedokázala bych to bez ohromné podpory přátel a kamarádů, a bez dívek, které mi dovolily je svazovat, především Aney Capaken a Niny.
Děkuji tímto všem, kteří za mnou stáli a dodnes stojí.