O bezpečnosti

Shibari je často vnímáno jako emocionálně a esteticky půvabné umění, ale je potřeba držet na paměti rizika spojená s bondáží. Začínající riggeři a méně zkušené modelky mohou být překvapeni, jak moc jim ti zkušenější kladou na srdce dodržování bezpečnostních zásad, ale má to svoje odpostatnění.

Vázání na zemi je relativně bezpečné, pokud člověk dodržuje zdravý selský rozum a vázanému partnerovi neutahuje smyčku kolem krku, nebo ho svázaného nenechá bez dozoru.  Závěsná bondáž se avšak řadí mezi praktiky edge play, to znamená, že se jedná o vysoce riskantní záležitost, kterou by měli dělat jen lidé s dostatkem zkušenosí a schopností reagovat v případě akutního problému s jistotou a bez paniky. Oba partneři si musejí být vědomi rizik, která s sebou závěsná bondáž přináší, a oba musejí vědět, že velmi nebezpečné situace mohou nastat i těm zkušeným riggerům a bez jejich přičinění, pouhou shodou nešťastných náhod.

K čemu tedy může při vázání dojít?

Jak jsme si už řekli, vázání na zemi je poměrně bezpečné, pokud má člověk alespoň obecnou představu o tom, jak uvázat základní neutahující se uzly a když ví, že nemá svůj vázaný protějšek přivazovat za krk.  Na workshopu se začínající rigger naučí, jak moc může dotáhnout provazy, jak uvázat zápěstí tak, aby to bylo co nejméně riskantní, a dozví se něco o radiálním nervu a omezení krevního oběhu. Radiální nerv vede po celé délce ruky a ačkoliv každý z nás má jinou anatomickou stavbu a svalový tonus, u téměř všech lidí je tento nerv na části vnější strany paže zranitelný.  Při jeho stlačení nebo poškození může dojít k nervovému zranění, k tomu se dostaneme později. Na zemi je riziko poškození radiálního nervu menší, než u závěsné bondáže, ale přesto je nezbytně nutné mít toto riziko stále na paměti. Co tedy u vázání na zemi akutně hrozí? Můžete vázanému partnerovi skřípnout již zmiňovaný radiální nerv a způsobit lehčí nervové zranění, při utažení zápěstí omezíte průtok krve a partnerovi to začne být brzy nepříjemné. Při oblíbeném svázání do kozelce můžete svého partnera přidusit až uškrtit, proto je nutné nejdříve se tento způsob vázání naučit bezpečně na workshopu a vyvarovat se vedení provazu přes krk. Jestliže necháte partnera svázaného bez dozoru, může vám omdlít, může dostat epileptický záchvat a udusit se zvratky, pokud ho necháte na stole, může vám upadnout a vážně se zranit, jestli ho necháte dlouho na studné podlaze, může rychle ošklivě prochladnout. Z těchto důvodů je nutné od svázané osoby neodcházet, abyste byli schopní okamžitě reagovat na nečekané situace a mít po ruce bezpečností nůžky, kterými lze v případě nutnosti přestřihnout provazy.

Speciální bezpečnostní nůžky, kterými lze provaz přestřihnout najednou.

Oproti předchozímu je ale závěsná bondáž chůzí po laně mezi dvěma mrakodrapy. I když můžete mít dokonalou kontrolu nad rovnováhou, stačí lehký vánek a ocitnete se ve vážném nebezpečí. Můj názor je, že člověk by nikdy neměl první závěs  zkoušet doma, ideálně ani druhý nebo třetí, ale vždy pod dohledem zkušeného lektora ( výběru spolehlivého a zkušeného lektora se dozvíte sekci Dobrý lektor), který nejen lépe odhadne situaci, ale v případě problému nezpanikaří, naopak problém vyřeší. Co se při závěsu může stát? Největším strašákem jsou asi nervová zranění, kdy při stlačení nebo poškození radiálního nervu dochází k omezení nebo ztrátě hybnosti a citlivosti  prstů, dlaně, zápěstí nebo i předloktí, které mohou trvat hodiny, dny, týdny a bohužel i měsíce. V praxi to znamená, že když máte opravdu smůlu, může mít vázaný partner nefunkční obě ruce od zápěstí klidně i půl roku, s čímž se vleče celá řada nepříjemných komplikací od naprosté izolovanosti od běžných denních aktivit po problémy v zaměstnání. Nervová zranění mohou postihnout i jinou část těla, při vázání lýtka ke stehnu (tzv. futomomo) a následném závěsu pouze za tuto nohu může dojít ke ztrátě citlivosti kůže na stehně, při závěsu za jeden kotník (nejčastěji při prudkém spuštění a opakovaném rychlém vytažení) může dojít ke ztrátě cilivosti kotníku, případně omezení jeho hybnosti. Nervová zranění se většinou zahojí bez následků, ale jsou známy i případy, kdy se citlivost nevrátila do původního stavu nikdy, proto je nutné neustále s partnerem komunikovat a díky komunikaci odhalit případný problém dříve, než se z něj stane kolosální průšvih. O komunikaci si také povíme později.

Dalším rizikem, které závěsná bondáž bohužel přináší, je riziko selhání výbavy. Prasknutí provazu může člověka v krajním případě zabít, proto je opravdu důležité, aby rigger své provazy dokonale znal, pravidelně je kontroloval a při sebemenším podezření na opotřebování provazu jej vyřadil pouze pro vázání na zemi. Rigger také musí dokonale ovládat umění vázat bezpečné a dotažené uzly, které se pod vahou těla modelky nepovolí a nerozvážou- opět při pádu na zem hrozí obrovské riziko úrazu. Stejně jako bezpečné provazy je důležitý bezpečný a otestovaný závěsný bod. Je jedno, jestli vážete na kotvu ve stropě, na dřevěný trám nebo borovou větev v lese- než kamkoliv kohokoliv pověsíte, otestuje bezpečnost závěsného bodu. Nezapoměnte, že při vytahování modelky se její hmotnost prudkým tahem násobí- už při testování závěsného bodu se na něm prudce zhoupněte a nepřeceňujte pevnost různých materiálů.

Velmi důležitým nástrojem pro prevenci úrazů a zranění je vzájemná komunikace mezi oběma partnery. Stále se můžeme setkávat s tím, že modelky svému riggerovi některé informace neříkají, ať už proto, že se stydí (asi jsem špatná modelka, když to bolí, ostatní holky to vydrží a já jsem míň šikovná než ony), protože nechtějí svému riggerovi "kazit radost" (on se s tím tak dlouho váže... sice necítím ruku, ale nebudu nic říkat, aby to nemusel zase hned rozvazovat), protože věří více svému riggerovi než vlastnímu tělu (ona je přece zkušená riggerka, tak určitě ví, co dělá, sice nemůžu dýchat a možná brzo omdlím...ale radši to nechám na ní), případně neví, co se s jejich tělem děje (necítím prsty a nemůžu hýbat rukou, ale to je asi v pohodě a běžné...). Riggerovou zodpovědností je svou modelku seznámit s možností vzniku problému, informovat ji o rizicích a domluvit se na způsobu, jakým budou společně během vázání komunikovat- lze dohodnout i neverbální gesta, kterými modelka může ukončit vázání, případně upozornit na diskomfort. Modelka by svému riggerovi měla ihned říci o všech obtížných nebo nezvyklých pocitech a měla by to udělat včas. Samozřejmě, pro tak ošemetnou záležitost, jakou je závěsná bondáž, si musejí oba partneři naprosto důvěřovat. 

 Jak se pozná hrozba nervového zranění? Svázané končetiny, zejména ruce, mohou někdy brnět, což bývá nejčastěji projevem omezené cirkulace krve a je to v pořádku, pokud brní tak, jako když si v noci zlehka přeležíte ruku. Musí brnět všechny prsty stejně, v prstech musí být zachován cit a musí se s nimi dát bez problémů pohnout. Na workshopech pro začátečníky se často ukazují modelkám i riggerům snadná cvičení na kontrolu svázaných rukou, díky kterým můžete rozpoznat blížící se nervové zranění. 
Změna barvy rukou nemusí ihned signalizovat problém, opět se tak může projevit pouhé omezení krevního oběhu. Není moudré zkoušet krevnímu oběhu pomoci například svíráním dlaní a prstů- toto "pumpování" naopak problémy s cirkulací umocňuje. U někoho ruce fialovějí hned, u někoho vůbec- je potřeba svého partnera znát, komunikovat a časem se naučit rozpoznat, co je ještě příjemné, a kde už končí legrace.
Brnění pouze palce a ukazováčku, případně pouze prostředníčku, prsteníčku a malíčku, ztráta citu v prstech, nemožnost pohybu nebo kontrolního stisknutí riggerovy ruky a nezvykle náhlý pokles teploty rukou jsou ukazatele vznikajícího problému. Jestli modelka některé tyto věci vnímá, musí to říci riggerovi, který by měl situaci zhodnotit a adekvátně reagovat. Mnohdy není potřeba všechno okamžitě rozvázat, někdy stačí posunout provazy o kousek níž nebo výš, čímž se uvolní sevřený radiální nerv a všechno je v pořádku. V případě, že potíže setrvávají, je na místě okamžitě (ale bez přehnané paniky)  provazy uvolnit.
I když po rozvázání rigger zjistí, že je modelka zraněná, je nutné zachovat klid a neztrácet klidnou hlavu. Zjištění, že člověk nedokáže hýbat zápěstím a necítí prsty dovede jednoho pořádně vyděsit, proto by měl zůstat rigger klidný a poskytnout nejen první pomoc, ale především psychickou podporu. Názory na první pomoc se liší, ale při nedávné debatě s Yoroi Nicolasem,  velmi zkušeným francouzským riggerem a odborníkem na thajskou masáž, mi doporučil jeho postup, který mi přijde poměrně logický a smysluplný. Podle něj je důležité po rozvázání modelku udržovat v teple, například ji zabalit do deky, nechat ji v klidu odpočinout a poškozené místo chladit, třeba mraženou zeleninou. Pokud nelze lokalizovat přesné místo, kde ke stlačení nebo poškození nervu došlo, lze chladit rameno. Pomáhá i mírná masáž prstů a dlaní. Jestli brnění nebo ztráta citu přetrvávají déle než několik hodin, je dobré brát dvojnásobné dávky tablet hořčíku a samozřejmě zůstat co nejvíce v klidu. Při nulovém zlepšení obtíží do druhého dne doporučuji bez váhání navštívit lekáře, ideálně rovnou specialistu- neurologa.

Závěrem bych ráda shrnula věci, kterých by se měl člověk svazující partnera rozhodně vyvarovat:

-vázání zápěstí bez znalosti uzlů,které se nedotahují
-vázání provazu kolem krku
-ponechání svázaného partnera bez dozoru
-ponechání partnera svázaného v jedné poloze déle než několik minut
-vázání závěsů bez dozoru zkušeného riggera

Také bych ráda shrnula, čím lze minimalizovat nebezpečí úrazu:

-zdravá a upřímná komunikace mezi partnery
-zodpovědný přístup riggera k vázání a jeho vzdělávání pod dozorem zkušeného lektora
-dobré vybavení a spolehlivé bezpečnostní nůžky

Při použití zdravého selského rozumu a při troše štěstí se vám nehoda nebo úraz nestane, ale je dobré si všechna rizika spojená s bondáží nejen uvědomit, ale především se na ně připravit a připravit se i na případné nesení následků. Nekteré nehody jsou věcí špatné shody okolností, ale zodpovědným přístupem se dá věnovat japonské bondáži poměrně bezpečně. Přeji vám hodně štěstí a žádné průšvihy!